Nedělní newsletter č.3
Hola!
Nikdy jsem nebyl skřivan, spíš naopak. První zkušenost s brzkým vstáváním nebyla úplně dobrovolná, ale jako většina věcí v mém životě měla něco společného se sportem. Od mala jsem hrál hokej, od 3. třídy jsem potom chodil na hokejovou základku a pondělní tréninky na ledě byly od 6 hodin ráno. To znamenalo vstát s našima v 5:00, nasnídat se a sám vyrazit pěšky na zimák. Dodnes mám v hlavě vzpomínky na cesty v zimě, všude tma, na ulici skoro nikdo a na zimáku ještě větší kosa. Hodinu a půl trénink a od 8:00 první hodina vedle ve škole. Tenkrát jsem si vůbec neuvědomoval, že to je zvláštní (schválně, pošlete teď čtvrťáka ráno samotnýho na trénink 🙂), jediný co jsem řešil byla fakt zima. Mimochodem tohle byla jedna z formujících zkušeností. Věřím, že tyto zážitky mě připravily pro budoucnost, a že sport v mládí lidem dost pomáhá jak v práci, tak při formování jejich osobnosti. Ale o tom třeba příště.
Pak jsem si na dlouhou dobu dal s takto brzkým vstáváním pokoj a spíš využíval toho, že jsem naturelem sova. Učil jsem se večer, dlouho do noci jsem si četl, chodil pozdě spát a celkem mi to takhle vyhovovalo. Vždy mě překvapovala rutina business leaderů, kteří vstávají extra brzy a v době, kdy já jsem byl ještě v limbu, oni zvládli většinu své agendy. Nicméně, jak jsem usínal po půlnoci, bylo nemyslitelný něco takového pokoušet.
První vědomé rozhodnutí vstávat brzy jsem udělal 2-3 roky zpět, kdy jsem začal chodit ráno plavat do bazénu, co mám kousek tady na Šutce. Otevírá se v 6:00, už před otevřením se tam tvoří fronta a je to vlastně jediná šance, kdy si můžete zaplavat v relativně prázdném bazénu (jen pro představu, teď v sobotu v podvečer, kdy tento mail píšu, je bazén obsazený ze 70 % a to už s tréninkem nejde dobře spojit). Takže jediná cesta byla budík na 5:30, rovnou jsem se oblékl do plavek, přes to kraťasy a mikinu, vzal jsem si z večera nachystané oblečení a vyrazil jsem. Takhle brzy je Praha průjezdná, za 10 minut jsem byl na Šutce a v 6:01 jsem pouštěl stopky a trénoval. Kolem 7:40–7:45 jsem potom byl schopen být v práci v Holešovicích. No a teď ten hlavní point. Jednak jsem získal něco přes hodinu času, kdy jsem se mohl věnovat práci bez jakéhokoliv vyrušování (protože kancl ožíval cca v 9), jednak jsem měl celý den extrémně hodně energie a pracovalo se mi mnohem lépe, než kdybych přišel na 9:00 bez tréninku.
To samý jsme dělali celý jaro/léto s klukama v Insider Sports Clubu – pořádáme cyklo švihy v úterý v 17:00 a ve čtvrtek v 7:00. Která mě víc bavila? Ranní. Objeli jsme rychlý 2 hodiny, potom kafe v bistru Karel a rozjeli jsme se každý k sobě do práce, já navíc plný energie. V přesném protikladu proti tomu byly odpolední švihy. Když panovaly ty šílený vedra, tak mi jen myšlenka, že před sebou ještě mám 3 hodiny v podvečer na kole, úplně brala energii. Nemůžu se dočkat, až zase budeme jezdit.
Resultát? Jsem pořád sova, ale víc a víc mě baví ranní vstávání. Nevstává se mi lehce, ale když už vyskočím z postele, jsem v pohodě. Odměnou za to je zvýšená produktivita, víc energie, přes den mám lepší náladu a ve finále to, že ráno vstanu brzy, mi dává pocit kontroly nad celým dnem, který jsem dříve postrádal. Jsem dalek od toho dávat někomu rady, kdy má vstávat, ale pokud cítíte, že pro sebe máte málo času, nebo že den uběhne příliš rychle… zkuste začít ráno tréninkem. Jakýmkoliv, který vás bude bavit. Možná budete překvapeni, jak velký rozdíl tahle malá změna může udělat.
Pro jakékoliv dotazy jsem jako vždy plně k dispozici na lukas@unbeaten.cz
Těším se na další email příští neděli, mějte se parádně.
Lukáš
Lukáš